čtvrtek 30. června 2016

Jen jedničky k životu nestačí :-)

Máme tady poslední den ve školním roce a po Nuslích pobíhají žáčci s vysvědčením. Zároveň před pár dny běžela diskuze jedné maminky na domškolácích ohledně toho, že dali v jedné škole její prvňačce dvojku.



















A protože se všude kolem mě mluví o vysvědčení - zavzpomínala jsem také na školu.
 
První rok v ZŠ byl asi nejdrsnější pro mou mamku a ani ne tak pro mě. Šla jsem do školy hned pár dnů po narozeninách, kdy jsem oslavila šest let. Co si matně vzpomínám, tak jsem vlastně nechápala na co ta škola slouží. Měla jsem potřebu běhat a zkoumat a ne dlouhou dobu sedět v lavici. Paní učitelka  vyžadovala poslušnost, uznávání autority a takovým dětem jako mě to dávala neustále najevo. Nejčastější poznámky v žákovské knížce byly  typu: honí se po třídě s kluky a pere se. To prostě neměla žádná holka ze třídy. Nikdy jsem nebyla na dospělé drzá, ale prostě byla jsem podle mamky živější dítě a hodně jsem chtěla komunikovat s dospělými (a na to prostě ve škole není moc času). Naopak na některé věci jsem dodnes zpomalená a hloubám nad nimi.
 
Paní učitelka neměla ráda ptaní a vyjadřování vlastních názorů. Na kroužek výtvarky mně nechtěla vzít - prý až budu poslouchat. To naštěstí táta zasáhl a paní učitelka mě měla na kroužku jako zpestření. V první polovině jsem měla jasně vyfasovanou dvojku. Před některými lidmi to raději ani neříkám, protože přece je správná jednička. Ale proč se za to stydět? Je to jen hloupé hodnocení a osobně mě to hodně poposunulo, že jsem dělala věci pro sebe. Sama jsem se postupem času byla schopna naučit spoustu zajímavých a užitečných věci, které se ve škole neučí a možná ani paní učitelka dodnes neumí. Zajímavé je, že druhé pololetí první třídy jsem prý byla mezi nejlepšími dětmi ve třídě a tak mi alespoň paní učitelka dala dvojku ze zpěvu. Bohužel nepochopila, že známky jsou mi úplně jedno. Asi ji i rozčilovalo, že jsem neslyšela na její razítka za odměnu. Doma jsem měla hezčí a větší - tak proč dělat nějaké stupidní úkoly (pro mě kreslíci, pro některé děti mohou být jiné), když žádné razítko nechci.
 
V dalších letech šla hodně kolem mě čeština a předměty, které mě nezaujaly. Neměla jsem špatné známky - ale jedničky ze všeho jsem nepotřebovala mít. Kolikrát stačila jen změna učitele a předmět byl pro mě na žebříčku číslo jedna. Prvním učitelem, který mě nadchnul mimo třídní paní učitelky v první třídě, byl pan učitel Kulík. Byl to starý pan učitel (byl to takový hodný dědeček), kterému bylo určitě tak 70 let a chodil vždy do tříd stopovat čtení. Kolik za minutu přečteme slov. Hrozně mě tehdy zajímalo, kolik je člověk schopný přečíst maximálně za tu minutu. Tak jsem se snažila vždy číst, co nejrychleji, abych to zjistila.
 
Myslím, že moji tvrdohlavost a neuznávání známek nesla mnohem hůře má mamka než já. Kolikrát mi bylo líto, že mamka je z toho smutná.
 
Poznamenaná z celkové dvojky z první třídy nejsem a spíše si dnes z toho beru, že když člověk chce, tak dosáhne velkých věcí i bez známek. A každý máme jiné období, kdy nám něco jde. To i my dospělí. Zároveň vím, že v některých věcech si nechám raději od někoho poradit. Naopak některé práce zvládám mnohem lépe než ostatní. Známky ve mě zanechaly, že nemám lidi soudit na první dojem. Je to hrozně ošemetné někoho nebo něco jednorázově zhodnotit.
 
Blíží se prázdniny - tak hoďte známky Vašich dětí za hlavu :-) . V životě jsou důležitější a potřebnější věci :-)

úterý 14. června 2016

Mbot - robotika a programování hravě

V Intellectus máme již pár týdnů robota M-bota, který sklízí na kroužkách u dětí velký úspěch. U některých dětí i větší než LEGO MINDSTORMS.

Robot Mbot



 


 

 



 



 
 
Poměr kvalita, funkčnost a cena je více než zajímá. Je mnohem finančně dostupnější pro využití pro děti na doma oproti LEGU. Základní model pořídíte přes 2 tis. oproti LEGO Mindstorms education, které se pohybuje okolo 10 tis. Kč. Nevýhodou je, že se různé doplňky dokupují. Doplňky nemůžeme prozatím hodnotit, protože je zatím nemáme vyzkoušené. Cena doplňků není vysoká od cca. 100 Kč do přibližně 600 Kč.
 
Robot v akci



















 
 
Robot vám přijde rozložený a děti od cca. 6 let zvládnou za asistence dospělého složit. Skládání není složité a postačí vám umět šroubovat.
Robota lze ovládat z mobilu. Vyzkoušeného máme robota, který je připojen přes 2.4G . Další varianta robota je připojení přes bluetooth. Výhoda při programování robota je, že děti při programování například ovládání vidí ihned výsledek. Nemusí připojovat kabel k počítači. Pro programování se využívá blokový programovací jazyk na principu Scratche, který některé děti znají z našich kroužků.
 

Programování ve Scratchi a Mbot
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 

Robot umí rozeznat čáru - takže mu děti mohou udělat trať. Detekuje překážku, rozezná intenzitu světla, mohou se naprogramovat světla a cestu robota. V případě doplňků umí změřit například teplotu.
Jedinou nevýhodou u pohodlnějších dětí je ovladač. Na ovladači jsou předinstalované některé funkce. Děti, které mají velkou "představivost", vám mohou tvrdit, že to samy naprogramovaly.
 
Další fotografie z hodin





neděle 21. února 2016

Programuj s chutí a ne s odporem


Více o programování pro děti se chystám již delší dobu napsat. Podle ministerských plánů by se výuka programování měla celoplošně rozjet nejpozději v roce 2020. Nejsem příznivcem učit hromadně všechny děti vše stejně, když je to nebaví, nemusí mít k tomu ani talent a v budoucnu jim to k ničemu nebude. Přijde mi to úplně stejné jako holky z kroužku Ručních prací přemlouvat na kroužek programování a naopak. I bez programování člověk může logiku trénovat jinak (např. čtením návodů, logikou jak výrobek vzniká a asi byste našli spoustu dalších činností, jak rozvíjet logické myšlení).















Hodně zkušeností čerpám z návštěv samotných škol a z hodin kroužku Malého programátora a ze zkušeností samotných kolegů lektorů. 

Na trhu existují firmy, které potřebují strojové programátory, kterých je v současně době nedostatek. Přijde mi, že jim nejde o blaho dětí a rozvoj logického myšlení. Potřebujeme opravdu vychovat novodobé dělníky v programování? Tak jako před časem novodobé dělníky v kancelářích? Vychováváním velkého počtu strojových programátoru je jisté, že klesne i jejich mzda. Rozhodně nebude jejich práce v budoucnosti tak lukrativní, jak si možná mnoho rodičů myslí. Něco jiného jsou IT analytici (tzv. prostředník mezi „ajťáky“ a „neajťáky“ – musí mít znalosti programování, ale ovládají i další ) – těch bude asi stále nedostatek. I když trh jde těžko ve zrychlené době predikovat.


Ano, programování je užitečné, ale programátorem by měl být nadšenec a také člověk, který se nad tím po večerech nebude trápit. Chceme sebevědomé, šťastné a úspěšné dětí a rozvíjet v nich jejich unikátní talent? Nebo zkroušené dušičky, které jednou budou v životě zoufalé? A nařídit jim plošně povinné programování?


















U nás na kroužcích začínají programovat děti pomocí blokových a vizuálních programovacích jazyků od první třídy hravou formou. Důležité je, že dobrovolně, s radostí a s nadšením. Pro kroužek programování je prvotní zájem od dětí. Většinou se jdou podívat na hodinu a pak již zůstanou. Jen je škoda, že v dnešní moderní společnosti jsou stále předsudky. Přijde holčička, chce chodit, další hodinu chce opět jít, ale nemá přihlášku. Nakonec z ní vyleze, že rodiče ji řekly, že programování je pro kluky. Rozhodně každé dítko nedělá na hodině stejný úkol, ale tvoří kreativně. Samozřejmě lektoři použijí nějakou vlastní ukázku, ale nechce po nich výhradně tvořit typové úlohy. Dávají přednost individuální péči i přesto že to dá mnohem více práce.


















Napadá mě, že každé dítě se může rozvíjet logické myšlení různě. Některé sestavováním různých stavebnic, hraním logických her, ručními pracemi, matematikou možná i vařením a dalšími činnostmi. Rozhodně to nemusí být jen programováním. Pro některé děti může být programování zajímavější než ruční práce. Pro další dítko na druhou stranu může být nevyhovující, když nevidí svou práci fyzicky.

Setkala jsem se s tím, že se do některých škol nenápadně velké společnosti zavádí školení učitelů na typové úlohy, které mají dále učit děti ve školách. Proč má učitel učit typové úlohy, když tomu vlastně vůbec nerozumí? Je to demotivující pro děti i samotné učitelé.

Prosím nenuťte děti od první třídy programovat – nechte je svobodně rozhodnout.


















Doma si děti mohou vyzkoušet některé programovací jazyky zdarma, kde si lze naprogramovat jednoduchou hru. Třeba je to bude bavit :-) nebo také nebude :-(.
Scratch
Kodu




středa 23. prosince 2015

Zábava na Vánoce

Plánovala jsem  návod na vánoční origami přidat dříve než pár hodin před Štědrým dnem, ale v návalu  povinností nevyšlo.
 
Určitě i tak můžete bystřit své mozky skládáním po celý rok :-) .




















 Na tyto skládanky jsme narazili na výstavě Kreativita v Dubči na stánku Atelieru K1 u paní Pečínkové. Děkujeme za precizní naučení. Raději za čerstva dáváme návod - asi i my do příštího roku zapomeneme.

Origami se hodí pro efektivní balení dárků. A co je dobré? Nemusíte mít speciální papír na origami. Stačí zbytky balícího papíru a udělat z nich přesné čtverce.
 
Případně další tip na využití papíru po vybalení dárků. Přeci jen hned nemusí končit v kontejnerech. A o zábavu na Štědrý večer je postaráno :)


 

 

 

 

 








Kostka

Podrobný návod najdete zde
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Hvězdička

1. Čtverec libovolné velikosti přehneme na polovinu
 2. Vytvoříme částečný trojúhelník a rozevřeme
3. Z horní strany vytvoříme trojúhelník a opět rozevřeme
4. Ke středu čtverce přehneme spodní roh z druhé strany
5. Na jedné straně uděláme kornoutek
6. Uděláme další kornoutek
7. otočíme
8. Přehneme nahoru na polovinu
 9. Ustřihneme podle nejnižší vzniklé vzniklé čáry
 10. Po rozevření vznikne pravidelný pětiúhelník
11. Z každé strany přehneme rohy takto a otevřeme:
12. Další přehyb - připomíná částečně loďku. Také přehnout z každé strany pětiúhelníku a otevřít.
 
 
 13. Rohy směřuj na pravou stranu a strany dovnitř. Poté vznikne větrník
 14. Větrník otočíme
 15. Rohy pětiúhelníku přehýbáme do středu a zároveň špičku hvězdičky přehýbáme na polovinu.
 16. Hotová hvězdička :-)
 

 Teď již jen nadšeně a trpělivě skládat.


pondělí 28. září 2015

UČ (SE) S CHUTÍ a uč se hrou 1

Během prázdnin jsme vyzkoušeli společně s dětmi nové deskové a karetní hry pro naše kroužky Deskovky, logické hry a hlavolamy. Není to o tom dát jen dětem hry a hraj si. Důležitá je kvalita her a také správné vysvětlení. Případně úprava pravidel pro danou věkovou skupinu a vylepšení her pro její lepší hratelnost. 

PANIC LAB
Panic lab je postřehová a poměrně levná hra, která děti baví. Při větší rychlosti se zavaří hlava i dospělému. Pro menší děti jsme zjednodušili pravidla - společně spolu nezávodí, ale každý hledá měňavku sám v rámci svého hodu. Pokuď ji najde a správně poví, co se jí stalo, dostane bod. Zároveň pokud měňavku určí špatně, nepřijde o bod. Navíc jsme přidali, že pokud měňavka projde 4. mutační komorou, tak již neexistuje a tudíž ji nelze najít ani získat body. Pro menší děti je dobré povolit otáčet kostičky, když se změní barva nebo tvar měňavky. Pro mladší děti je takto hra více názornější. Hra je hezky a kvalitně zpracovaná a balení je vhodné i na cesty. Zjednodušenou hru zvládnou i děti pod 8 let (doporučený věk v návodu).






























IQ TWIST
IQ Twist je skvělá hra pro koumáky. Není to jednoduchá hra, ale velmi rozvíjející. I dospělý se musí hodně zamyslet. Po vysvětlení dospělým zvládne i prvostupňák ze ZŠ. Měli jsme zapůjčenou verzi v angličtině, ale v obchodě bude určitě přeložená.  Hra je pro jednoho hráče.













QUORIDOR
Cílem hry je dostat  na druhou stranu herního pole vlastní figurku a ostatní spoluhráče lze blokovat pomocí překážek (dřívek). Viděli jsme i větší verzi hry Quoridor v prodejně, která má šikovný prostor na odkládání dřívek. Menší hra bohužel nemá. Na druhou stranu je lépe přenosná.
Zvládnou i děti od 6 let (na krabici od 8 let), ale neomrzí ani dospělého. Během hry jsou stále nové a nové varianty.





















DUCH
Menší děti okolo 6 let si užily s touto hrou plno zábavy. Hra Duch je hezky zpracovaná a figurky jsou větší a dřevěné. Hra je zaměřena na postřeh.























Tangramy
Tangramy jsou výbornou pomůckou pro rozvoj představivosti a matematického myšlení. Pomocí geometrických obrazců stavíme domeček, kočku a mnoho dalšího podle předlohy. S dětmi tuto hru na stejném principu hrajeme již déle. Hra od Mindoku je vylepšena tím, že se dají obrazce na herní plochu přichytit pomocí magnetu. Hra je ve formě knížečky, kterou lze využít dobře na cesty. Nevýhodou oproti klasické papírové hře je, že nelze hrát obtížnější variantu. Jeden z dvojice je otočený a kamarádovi radí, jak pokládat obrazce. Tato ztížená varianta v tomto provedení moc nelze hrát - což je pro starší děti nevýhodou a nemohou vzájemně spolupracovat. Škoda, že není jedna magnetická plocha zvlášť bez návodu.
























Gloobz
Gloobz je trošku těžší postřehová hra. Pro menší děti je dobré využít odlehčenější varianty - např. jen barvy nebo samotné postavičky. V odlehčené variantě zvládnou děti od 6 let.
Jen při otevření nové hry nebyl příjemný zápach gumového materiálu, ze kterého jsou vyhotoveny příšerky - naštěstí po používání vyčichly. Pro děti bych upřednostňovala jiný materiál na figurky - např. dřevěné nebo bez zápachu po gumě. Jinak figurky jsou hezky vyhotovené a dětem se líbí.














Vzkaz pro rodiče, pro lektory a další nadšence her:

Lepší než koupit hru jako zajíce v pytli je možnost zapůjčení hry pro většinu herních klubů od vydavatelů zdarma. Během různých období např. jako prázdniny i pro domácnosti.


A jaké oblíbené hry mají Vaše děti doma, ve škole, ve školce, v klubu nebo na kroužku? Nebo i vy? 

Inspirujte ostatní v diskuzi a pojďme si s dětmi hrát :-)



pátek 11. září 2015

Vzdělávání ve Španělsku

Za tento zajímavý článek velice děkuji paní Evě Sehnalové, která žije se svými třemi dětmi ve Španělsku v provincii Andalusie, okres Málaga. A nyní již samotné zkušenosti maminky ze zahraničí. Článek je záměrně ponechám téměř v původním znění, aby nedošlo ke zkreslení.



Děti jsou už od narození schopné se učit samy. Každé dítě má vlastní cestu a vlastní tempo. Rodičovským úkolem by měla být pouze podpora v tom, kým děti chtějí být. Ne jim nařizovat - kým mají být. Proto začnu se vzděláváním dětí ve Španělsku od samého začátku. A to od narození.

Jesle ve Španělsku

Maminky ve Španělsku jsou nuceny děti dát do jeslí už od půl roku věku dítěte. Maminky nepobírají rodičovskou dovolenou 3-4 roky, ale pouze půl roku a málokterá matka má na takovou podporu nárok. Záleží na tom, zda měla práci. Zato je vzdělávání tohoto typu pro děti zdarma. Nazvala jsem už jesle vzděláváním záměrně. Sama jsem byla překvapena jak takové vzdělávací jesle fungují.


Děti mají učebnice a studijní plán. Každý trimestr rodiče dostanou hodnotící zprávu o chování a vývoji vlastního dítěte. Rodičům jesle dávají přehled k tomu, aby věděli: jak se jejich dítě chová ve skupině, zda se vyvíjí jeho komunikace, je samostatné, jakým pokynům už rozumí, umí barvy, rozezná přídavná jména (např.malý, velký). V jeslích je možnost anglického jazyka.
Pro některé rodiče může být šokující mít studijní plán už v jeslích. Vidím to jako velké plus a myslím, že klasické jesle v Čechách by se mohly více rozvíjet. Dbát na větší osamostatnění každého malého jedince. Zastávám názor, že dítě by mělo být prvním rokem života převážně s matkou a dostávat od ní tolik lásky, kolik samo bude vyžadovat. Ale zhruba po roce, kdy dítě začíná dobře chodit, je to pro mě takový znamení k osamostatňování. „Mami jdu do světa.“ Ovšem pouze pokud to matka tak skutečně cítí a dokáže dát svému dítěti důvěru v jeho vlastní život. Také je důležité, aby matka měla důvěru k učitelkám a sama se cítila na vybraném místě dobře. Ve Španělsku je takový výběr školek nebo jeslí o dost jednodušší než v ČR. Místní lidé mají úplně jiný přístup k dětem než je zvykem v Čechách. Děti jsou ve společnosti na prvním místě. Proto i ve vzdělávacích zařízeních je cítit láska, mír a pohoda. Moje dcera byla v těchto jeslích spokojená, vždycky se do jeslí těšila a nikdy nebyl problém s pláčem! Naučila se rozumět a mluvit Španělsky, naučila se držet tužku, malovat různými typy barev. Naučila se říkat, kdy chce na záchod. Vidím, že moji dceři takové jesle byly velice prospěšné. Je z ní cítit sebevědomí.

Srovnání s první dcerou, která nechodila do jeslí ve Španělsku

 Jen pro srovnání. S moji první dcerou jsem žila v Čechách a byla jsem na rodičovské dovolené 3 roky. Moje první dcera nechodila do jeslí ani do jiného zařízení, ale věnovala jsem se jí doma. Nyní s odstupem času vidím, že moje péče byla přehnaná. (neustále jsem vytvářela aktivity, malování, znaková řeč pro batolata, abeceda, písmenka). Musím přiznat, že jsem v dceři potlačila její vlastní kreativitu tím, že jsem ji nedala vlastní prostor. Sama jsem ji dala osnovy co má dělat nebo umět. Abych mohla ukazovat, jak chytrou holčičku mám. Všechno sobectví se nám jednou vrátí. Taky mě se to vracelo tím, že i v šesti letech neustále vyžadovala moje aktivity a sama se nedokázala zabavit. V tomto směru nebyla samostatná. Dítě je už ve třech letech téměř hotová osobnost a pokud jsem ji do tří let řídila život je hodně těžké změnit tuto závislost na mě. Ale díky domácímu vzdělávání, pro které jsme se rozhodli po dokončení první třídy, se všechno změnilo. Sama se rozhodla, že už nechce žádné osnovy od autorit. Když se tedy koukám zpětně, co bylo lepší: zda být s dcerou 3 roky doma nebo druhá dcera, která byla od 1 roka v láskyplných vzdělávacích jeslích. Jsem pro jesle takového typu jako jsou tady ve Španělsku. Dítě sice má osnovy, ale nikdo děti do ničeho nenutí. Je to o tom, že mají příležitost něco nového objevovat nebo je to ještě zajímat nebude? Samy děti to mají v rukou. Řekla bych, že tyto jesle nepokazily žádný přirozený vývoj dítěte, spíše naopak, obohatilo ho.

Škola ve Španělsku začíná ve školce



Od tří let ve Španělsku děti nastupují do školy. V areálu školy jsou děti od 3 do12 let. První tři roky jsou brány něco jako u nás přípravka do školy nebo-li mateřská škola. Není to klasické vzdělávání je to forma objevování. Tyto tři roky jsou nepovinné. Nesetkala jsem se s rodiči, kteří by nevyužily těchto tří let. Za tohle vzdělání se opět nic neplatí. Školní rok je opět rozdělený na trimestry. Které jsou zakončené slovním hodnocením žáka. Nejde však o to, aby měl žák nejlepší slovní hodnocení. Naopak škola se snaží předat rodičům pravdivé informace ohledně dítěte. Snaží se spolupracovat s rodiči, aby dítě ještě lépe prospívalo. Děti se učí formou her. Jednomu tématu se věnují třeba dva týdny nebo měsíc. Napíšu pár příkladů, jak zhruba výuka probíhá. Děti měly chodit do školy převlečený za indiány, ve škole se pak snažily napodobit život indiánů. Zkoumaly kytičky, zvířátka. Tancovaly a bubnovaly a sbíraly informace o jejich životech.
Dalším tématem bylo pozorování světla. Každý den měly nosit baterky na dělání stínů. S tímto tématem se pojí hodně zajímavých otázek. Co se stane, když svítíme na kulatý předmět, malý předmět nebo velký předmět? Jak se tvoří stíny? Co se stane když baterkou svítíme na předmět z různé vzdálenosti? Morzeova abeceda. Co se stane s naší zornicí když zaostří světlo? Co je denní a umělé světlo? Jak tvoří stíny sluníčko? Jak vzniká den a noc? Děti se ponořily do zábavného zkoumání světla.
Dalším tématem byla hra na lékaře, ve škole si vytvořili ordinaci s příslušenstvím pro doktora a hrály si na lékaře a pacienty. Při tom se učily i biologii člověka. Měly k dispozici i rentgenové snímky částí těla, tak každý mohl vidět jak vypadají naše kosti. Že jsou na pohmat tvrdé naopak to měkké, že jsou svaly. Nechyběly další ohromné témata plný otázek a zajímavých her.
Škola začíná od 9 hodin do 14 hodin. Učitelé v této škole byli velice uvolnění, nemuseli na děti klást velké nároky. Vše probíhalo formou her. Ve třídě bylo zhruba 20 dětí. Jeden učitel a 3 pomocnice ve třídě.
Moje dcera chodila z takové školy nadšená. Byla plná dojmů a už se zase těšila do školy. Byla jsem spokojená, že mám pro děti to co jsem si vždy přála. Nenásilnou metodou děti uměly do šesti let písmenka, uměly je psát, podepsat se, počítat a kreativně se projevovat. To vše jen formou hraní.

Škola od 6 let


Naše spokojenost netrvala dlouho. S nástupem do povinné školní docházky ( od 6 let) se vše změnilo. Měla jsem dojem, že škola bude i nadále pokračovat ve vzdělání dětí formou her jako dosud, ale nastolil klasický povinný školní systém, jako ho známe v ČR.
Sezení v lavicích. Být potichu, nehrát si a soustředit se na učení. Pít, jíst a chodit na WC jen o přestávkách. Začala disciplína a monogamní proslovy učitele. Škola nabrala velikou vážnost. Známkování dětí a soutěžení mezi jedinci. Potlačování jedinečnosti, naopak zařazení do průměru. Moje dcera se začala projevovat úplně jinak než ty předchozí roky. Viděla jsem, že něco není v pořádku. Odmítala chodit do školy, raději byla nemocná. Když jsem se s ní chtěla učit veškeré učení dopředu odmítala s argumentem, že učení má ve škole a to stačí. Měla k učení nechuť již v první třídě. To pro mě bylo šokující. Říkala jsem si, co bude dělat ty následující roky ve škole.
Odpoledne po škole toužila být s dětmi, protože ve škole si s nimi hrát nemohla. Přestávky byly příliš krátké. To je ta slavná socializace ze škol. Moje dcera se mi měnila před očima a to pro mě byl důvod se znepokojovat. Začala jsem navštěvovat interaktivní skupiny, které nabízela škola. Maminky mohly pomáhat ve škole a vidět systém vzdělávání. Škola se snažila mít trochu alternativní přístup k učení, ale bohužel pokud se i alternativní metody učení odehrávají v systému školství na který jsme zvyklí i v ČR, není to dostatečný. Učitelé jsou stresovaní, že musí jet podle osnov a to na děti klade veliký tlak. Mají učebnice, které musí za rok vyplnit a z učení se stává jenom sezení za učebnicí. Obrázky v učebnici nejsou nic platné. Je vyžadované neustálé soustředění a disciplína. Když jsem navštěvovala školu, viděla jsem na vlastní oči, že každé dítě z 20 je absolutně rozdílné. Není možné, aby tento systém byl pro každého jedince úspěšný. Bylo mi těch dětí líto. Učitel je neustále napomínal, aby seděly v lavicích. Nedokážu přehlížet, co z krásných malých osobností vytváří tento zaběhlý systém vzdělávání. Jsem si jistá, že nastane doba, kdy tenhle systém vzdělávání skončí, protože ve finále už každý ví a vidí, že škola v životě není důležitá, tak jako samotné učení. Bohužel jsem si vědoma i toho, že změny školství se už asi ani nedožiju. A proto jsem se rozhodla jednat již nyní. Protože si nemohu finančně dovolit soukromou alternativní školu, rozhodla jsem se pro vzdělávání doma.

Domácí vzdělávání ve Španělsku
Na domácí vzdělávání se zde lidi netváří moc přívětivě. Pokud se rodič rozhodne vzdělávat doma, musí dítě odhlásit ze školy a rodina je nahlášená na sociální odbory. Rodina může být i trestně stíhaná. Není to přímo nelegální ale ani legální. Neexistuje pro domácí vzdělání žádný jasný zákon. Jde tedy o „homeschooling“ dítě nemá osnovy a dělá zkoušky až v 18 letech. Takže po téhle stránce má dítě svobodu učení. Já jsem se ale rozhodla přihlásit moji dceru do české školy s individuálním vzděláváním s tím, že každých půl roku budeme mít přezkoušení přes skype. Českou školu jsem zvolila, abychom neměli problémy se španělským zákonem, který nepodporuje domácí vzdělávání.

Česká republika versus Španělsko
Protože jsem se rozhodla vzít vzdělávání do svých rukou, nemohu dále posuzovat školy ve vyšších ročnících. Téma vzdělávání ve Španělsku se dá probírat velmi do podrobnosti a uvažovat co je vlastně lepší. Zda české vzdělávání nebo španělské. Z mé strany by mělo projít školství reformou, jak tady ve Španělsku, tak v ČR. Od ostatních maminek vím, že hodně dětí na základní škole propadává. Španělské školství se zdá být přísnější než v ČR. Pro děti to však musí být velmi stresující. Když děti přecházejí na střední školu je to pro děti velký šok a potřebují čas na adaptaci v další škole. Pak se tedy ptám? Neměla by základní škola připravit dobře každé dítě na tenhle přestup na střední školu? Jak je potom možné, že jedničkář na základní škole se na střední škole stává propadajícím žákem? K čemu je potom tolik let na základní škole? Rodiče i kantoři mají před očima tolik viditelných dopadů tohoto systému školství. Proč se nikdo neznepokojuje? Není to viditelná chyba, že něco nefunguje?

Pokud dítě chodí do školy, neustále propadává, není to chyba školy? My rodiče jsme povinný mít děti ve školách a ze školy má přeci dítě vyjít vzdělané. Je tomu tak? Naopak se setkávám s tvrzením, on je hloupí, rodiče se nestarají, rodiče se s dětma musí učit i po škole. Škola se nemůže zabývat každým jedincem.
Takže když se škola nezajímá o děti, které mají v učení problémy. Proč tedy děti chodí do školy, kde jsou profesionální pedagogové, kteří by se právě měli věnovat těm slabším dětem? Rodiče nejsou vzdělaní na to aby dokázaly problémovým dětem pomoct. Všechno je to obráceně, škola má ráda děti s kterými nejsou problémy a učení jim jde téměř samo. Tyhle děti dělají dobré jméno škole. Pro tyhle děti má být škola? Co když právě děti, kterým jde učení samo mají na mnohem víc než je škola dokáže naučit? Není tedy škola ztráta času? Pro koho vlastně škola je? Je to místo pro socializaci každého jedince? Dítě každý den navštěvuje stejnou třídu, kde jsou pořád ty stejné děti. Co když ve třídě, kam jedinec chodí nemá žádného opravdového kamaráda? Je to socializace? Je to jako když dospělí musí chodit do práce, která ho nebaví, vidí každý den autoritativního šéfa a ještě je nucen trávit čas s kolegy, který nepokládá za své přátele. Co když má dítě nejlepšího kamaráda v jiné třídě? Můžou spolu chodit do třídy? Pokud mají rozdílný věk nemůžou spolu trávit čas ve škole. A pokud je ve stejném věku je lepší když nejlepší kamarádi spolu nechodí do třídy, mohli by vyrušovat vyučování. Budou rozsazení. Co je socializace dítěte? Podle mě by dítě mělo možnost si vybrat své kamarády ať už je to dospělí, sourozenec nebo kamarád ze sousedství a trávit s nimi čas podle svého. Skuteční přátelé s námi zůstávají celý život, nemusíme se loučit, když odcházíme na střední školu. Měli bychom mít podporu od přátel, ne se učit být zesměšňován nebo ovlivňován. Umí čelit dospělí člověk zesměšňování? Dítě by se toto mělo učit ve škole a stávat se tak díky posměškům od ostatních dětí silnější. Skutečně špatné chování od nezvladatelných jedinců ze třídy pomáhá dětem k sebeprosazení? Setrvával by dospělí jedinec s lidmi, kteří se mu posmívají? Proč se ve školách objevuje šikana? Není to další znepokojující chyba dnešního školství? Ano vzdělání je důležité a socializace dítěte také. Splňuje to škola? Nebo děti chodí do školy ze zvyku, protože musí a nikdo nad tím nepřemýšlí?
Byla jsem spokojená se španělským vzděláním pro ty nejmenší děti, sice také musely chodit mezi ten stejný kolektiv, ale pro malé děti je to takové seznamování s okolím. Skutečná socializace u dětí vzniká až když jsou děti dostatečně vyspělé a to bývá právě v období povinné školní docházky nebo v mateřských školách. Bohužel nerozumím způsobu systému klasických škol a nechci ho podporovat. Jsem ráda, že dnes už se můžu rozhodnout co pro své dítě chci a co ne. Přeji hodně štěstí všem rodičům při rozhodování o budoucnosti svých dětí.
 


neděle 16. srpna 2015

E-book Chci změnu


Před prázdninami se ke mně dostal e-book Chci změnu od Zdenky Tomaidesové. Bohužel teprve nyní jsem se dostala k napsání slíbené recenze. Nad knihou je nutné přemýšlet a důležité je pro čtenáře s knihou pracovat pomocí praktických cvičení.










Kniha je vhodná pro všechny generace, ale nejvíce příkladů z praxe je zaměřeno na ženy středního věku, se kterými Zdenka přichází nejvíce do kontaktu. Změnu k lepšímu po malých krůčcích (kaizen) je přece dobré dělat v každém věku :-) .

Hodně technik v knize znám již z vysoké školy nebo z jiných publikací. Velkým přínosem knihy je vše na jednom místě a odpadá Vám hledání mimo.

Osobně je na mě kniha moc plánovací, ale pro hodně lidí (které znám) může být velkým přínosem. Většina lidí je zvyklá plánovat. Osobně žiju přítomnosti a když je potřeba něco změnit - změním to. Ráda věci měním podle situace, příležitostí a nálady a to si většinou nelze naplánovat. Chápu, že pro některé jedince změna hned je nepřijatelná a musí si to naplánovat a vůbec se na to připravit. V knize je i krátce o změně šokem a malá zmínka o Mind mapách - takže pro toho kdo vůbec nezná - dobrá inspirace

Líbily se mi citáty různých zajímavých osobností, které mně určité věci potvrdily. Kniha je vhodná pro ty, kteří si něco potřebují zaznamenávat např. na papír a jako počáteční proniknutí do různých technik.

V závěru knihy najdete doporučení na další zajímavou literaturu.