neděle 21. února 2016

Programuj s chutí a ne s odporem


Více o programování pro děti se chystám již delší dobu napsat. Podle ministerských plánů by se výuka programování měla celoplošně rozjet nejpozději v roce 2020. Nejsem příznivcem učit hromadně všechny děti vše stejně, když je to nebaví, nemusí mít k tomu ani talent a v budoucnu jim to k ničemu nebude. Přijde mi to úplně stejné jako holky z kroužku Ručních prací přemlouvat na kroužek programování a naopak. I bez programování člověk může logiku trénovat jinak (např. čtením návodů, logikou jak výrobek vzniká a asi byste našli spoustu dalších činností, jak rozvíjet logické myšlení).















Hodně zkušeností čerpám z návštěv samotných škol a z hodin kroužku Malého programátora a ze zkušeností samotných kolegů lektorů. 

Na trhu existují firmy, které potřebují strojové programátory, kterých je v současně době nedostatek. Přijde mi, že jim nejde o blaho dětí a rozvoj logického myšlení. Potřebujeme opravdu vychovat novodobé dělníky v programování? Tak jako před časem novodobé dělníky v kancelářích? Vychováváním velkého počtu strojových programátoru je jisté, že klesne i jejich mzda. Rozhodně nebude jejich práce v budoucnosti tak lukrativní, jak si možná mnoho rodičů myslí. Něco jiného jsou IT analytici (tzv. prostředník mezi „ajťáky“ a „neajťáky“ – musí mít znalosti programování, ale ovládají i další ) – těch bude asi stále nedostatek. I když trh jde těžko ve zrychlené době predikovat.


Ano, programování je užitečné, ale programátorem by měl být nadšenec a také člověk, který se nad tím po večerech nebude trápit. Chceme sebevědomé, šťastné a úspěšné dětí a rozvíjet v nich jejich unikátní talent? Nebo zkroušené dušičky, které jednou budou v životě zoufalé? A nařídit jim plošně povinné programování?


















U nás na kroužcích začínají programovat děti pomocí blokových a vizuálních programovacích jazyků od první třídy hravou formou. Důležité je, že dobrovolně, s radostí a s nadšením. Pro kroužek programování je prvotní zájem od dětí. Většinou se jdou podívat na hodinu a pak již zůstanou. Jen je škoda, že v dnešní moderní společnosti jsou stále předsudky. Přijde holčička, chce chodit, další hodinu chce opět jít, ale nemá přihlášku. Nakonec z ní vyleze, že rodiče ji řekly, že programování je pro kluky. Rozhodně každé dítko nedělá na hodině stejný úkol, ale tvoří kreativně. Samozřejmě lektoři použijí nějakou vlastní ukázku, ale nechce po nich výhradně tvořit typové úlohy. Dávají přednost individuální péči i přesto že to dá mnohem více práce.


















Napadá mě, že každé dítě se může rozvíjet logické myšlení různě. Některé sestavováním různých stavebnic, hraním logických her, ručními pracemi, matematikou možná i vařením a dalšími činnostmi. Rozhodně to nemusí být jen programováním. Pro některé děti může být programování zajímavější než ruční práce. Pro další dítko na druhou stranu může být nevyhovující, když nevidí svou práci fyzicky.

Setkala jsem se s tím, že se do některých škol nenápadně velké společnosti zavádí školení učitelů na typové úlohy, které mají dále učit děti ve školách. Proč má učitel učit typové úlohy, když tomu vlastně vůbec nerozumí? Je to demotivující pro děti i samotné učitelé.

Prosím nenuťte děti od první třídy programovat – nechte je svobodně rozhodnout.


















Doma si děti mohou vyzkoušet některé programovací jazyky zdarma, kde si lze naprogramovat jednoduchou hru. Třeba je to bude bavit :-) nebo také nebude :-(.
Scratch
Kodu